NORSKO 1. část

ODLET

Martin má zpoždění, balíme stan ke krosně fólií, Péťa ztrácí letenku při odbavení, a přesto jsme u gatu jako první!! Let byl vpoho, trval 2 hodiny a 3 minuty. První menší stresy přišly při čekání na zavazadla. U jednoho pásu čekali lidi ze čtyř letů. Najít své zavazadlo trvalo asi půl hodiny. Vše nám dojelo a mohli jsme vyrazit pro auto. Paráda! Máme oktávkuJ Další super věc – SLUNCE – snad ne poprvé a na posled. Vyrazili jsme směr sever. Po cestě byla žízeň, tak jsme se stavili na benzínce pro vodu… stála 32 korun… Norských korun… kurz 3,33… 1,5 litru vody stála 105 Kč. Za dalších dvacet minut jsme natrefili na obchod… ta samá voda stála 16 korun… Norských korun.

Dojeli jsme k největšímu jezeru Norska. Po mnoha kilometrech se na nás usmálo štěstí. Štěstí v podobě parádního místa ke spánku. To se sice nacházelo na čůrací zastávce norských řidičů, ale naštěstí jsme přes noc moc návštěv neměli. Na břehu bylo parádní molo, které svádělo k tomu se na něm navečeřet. A svedlo nás. Martinova sekaná, chleba 1 + 1 zdarma a výhled na mihotající se Lillehammer. Ještě ten první večer se dostavil ten parádní známý pocit štěstí. Jsme na dovolené. Čeká nás spoustu zážitků, jedeme do neznáma, nevíme, co nás čeká. Jen je jasné, že následujících pár dní si užijeme společně.

DEN 1.

V noci začalo pršet a Norsko nám ukázalo svou odvrácenou tvář. Pršelo celý den. Přes den jsme byli v Lillehammeru na skokanských můstkách a odpoledne jsme se přesunuli do Randsverku a ubytovali jsme se v chatičce s topením. 400 korun… Norských korun… Takže dobrý…

DEN 2.

Ráno jsme se vzbudili a byla pořádná mlha, vykukovalo za ní ale sluníčko. Předpokládali jsme, že bude hezky. A taky že jo. Během chvíle se mlha rozpustila a bylo krásně. Na srazu u benzínky s rafťákama jsme byli akorát a společně jsme vyrazili k řece. Následovalo soukání do neoprenu. Pro všechny zážitek. Máme to obléknout po rubu a postupně ho na sebe soukat nebo do toho lézt jako do kalhot? Sláva, jako do kalhot! Podařilo se, teď ještě „nepromokavou“ bundu, neoprenové boty a vestu. A boty pod kalhoty nebo přes? Pod. A jediný Péťa to měl správně. Vestu pořádně utáhnout. Pořádně znamená tak, abys nevypadl, když tě za ní někdo zvedne do vzduchu za rukávy. Na závěr přišla helma a pádlo a mohli jsme nasednout do raftu, ale zatím jen nasuchu. Následovalo asi hodinové školení o bezpečnosti. Zvolili jsme si demokraticky vůdce raftu – Radku. Podle ní se pádluje a za všechno může ona. Přišel správný čas na nalodění. Snesli jsme raft dolů k řece a nasedli.

Nějakou dobu měl být „olej“. Ve smyslu řeky Sjoa to znamenalo, že jsme byli po pár metrech mokrý a nepromokavá bunda promokla. Vyzkoušeli jsme základní povely jako vzad, vpřed, pravá vzad. To nám šlo. Chvíli jsme si jeli, houpali se na vlnách, přejeli pár malých peřejí a pak to přišlo. První překvápko. Zajeli jsme do laguny a cvičili vyklopení z raftu. Teda spíš nalodění zpět do raftu pro případ, že bychom se po cestě vyklopili. Všichni jsme si sedli na jednu stranu raftu a překlopili se. WOW!!! Ta voda je fakt šíleně ledová. Všechno v těle se sevře a prvních pár nádechů jde ztuha. Po chvíli člověk z toho šoku začne zase vnímat a hledat raft. Důležitý pokyn úvodního školení všichni splnili. Dostat se na příď nebo na záď raftu a chytit se lana. Další povel – pustit se lana. Povedlo se. River-guide raft otočil zpátky, vyškrábal se nahoru do raftu a za vestu vytáhl zpět prvního člověka. Aha, už víme, proč má být tak natěsno utažená. Postupně byli všichni vytaženi a troufnu si říct, že se pak jelo s větším respektem k řece, která v překladu znamená jiskřivá. 

Pak přišlo to pravé pohoupáníčko. Peřeje, válce, vlny, prostě silná tekoucí divoká řeka. Podél řeky vede silnice, pak ale teče do soutěsky a to je teprve ta pravá divočina. Chvíli jsi na vlně, chvíli pod vlnou a často přímo v ní – aspoň první háčci. Pak přišel poslední kus sjezdu a rozhodnutí, zda zkusíme projet jeden válec, kde šance projet ho, je tak 50 na 50. Jednohlasně – JEDEME!!! První část válce jsme projeli bez obtíží. Pak přišel náraz, raft se zvedl, naklonil se a pravá část posádky zahučela po hlavě do vody. Do vody? Cože? To není voda? Spíš hodně nabublaná minerálka. Zvláštní pocit propadnout hlouběji než čekáš. A jak se z těch bublinek dostat nahoru? A kde je vůbec nahoře? Uf, nebe, slunce, raft, břeh, jsme zachráněni. Mírně v šoku se dostáváme na břeh a opět víme, proč jsme museli projít dřívější koupelí. Nasedneme znovu na raft a už jen pár metrů dojedeme do přístavu. Po vytažení raftu na břeh následuje další těžký úkol – a to dostat se z neoprenu.

Nejhorší nemoc na světě

Tak jsem si dneska po cestě z práce domů tradičně přemýšlela. Vzhledem k tomu, že se na mě v posledních dvou měsících lepí samé nemoci, tak jsem si říkala, že už by zase mohlo nastat období ZDRAVÉ. Nicméně mě teď trápí rýma... Co Vám budu povídat.. Je to pěkně nepraktické.. Ucpaná celá hlava, blbě se dýchá, no prostě otrava...

Závěr mé rozpravy sama se sebou byl ten, že rýma je nejhorší nemoc na světě. Pak jsem si ale uvědomila, že to samé jsem si říkala, když jsem měla nedávno značné střevní potíže a 14 dní (!!!) jsem se nemohla na dlouho vzdálit z domova. Desetiminutové vyvenčení psa byl skoro nadlidský výkon.. Křeče v břiše, spoustu vypotřebovaného toaleťáku a spánek v krátkých intervalech, to teda nebylo taky nic moc... 

Rýma je odsunuta na druhé místo.

Ale co teprve zánět močových cest.. To je taky lahůdka, kterou jsem si nemohla nechat ujít a bohužel už několikrát.. Kdo zná, tomu nemusím nic vyprávět. Kdo zánět močových cest nebo močového měchýře nezažil - jen malý nástin této legrační nemoci. Je to zážitek na celý život a stejně jako potápění na korálovém ostrově je to zážitek nepřenositelný. 

Potápění v moři, které vypadá jako přeplněné extravagantní akvárko, je naprosto geniální. A i když si přijdete jako součást toho úplně jiného světa, jste stále jen jeho pozorovatel a nikdy ho nebudete moci vnímat všemi smysly, jen svým zrakem. Ale takový zánět močových cest, ten si opravdu užijete smysly všemi. Ráno si před sebe postavíte konev s hnusným urologickým čajem (chuť i čich) a petku minerálky s tím, že to vše za den musíte vypít. Celý den jen pozorujete, jak se obsah obou nádob pomalu zmenšuje a nutíte se do dalších loků. Je to jasné, aby se vše špatné z těla vyplavilo, musí se hodně pít. Ale když se hodně pije, musí se hodně na záchod a to při zánětu močáku dost bolí. Samozřejmě máte nutkání na záchod, i když je močový měchýř prázdný. Tím se dostávám k dalšímu smyslu. Sluch... Tak si sedíte na záchodě s tím, že se vám strašně chce.. Ale slyšíte - jedna kapka, dvě kapky, tři kapky..  A konec.. Při této skvělé nemoci jednoduše zapojíte i hmat.. Antibiotika se musí brát po pár hodinách a když v noci konečně usnete, musíte zase vstát a vzít si ty zázračné bobulky. Vlastně vstát ani nemusíte, stačí, když na půl otevřete jedno oko a na nočním stolku nahmatáte platíčko s prášky, jeden vymáčknete, otevřete tu zatracenou minerálku a prášek zapijete. Zavřete oko a... musíte na záchod, protože zánět močáku je prostě zánět močáku.

Rýma je odsunuta na třetí místo

Střevní potíže by bylo taky možné popsat na základě smyslů, ale do toho se raději nebudu pouštět.  Ale oproti močáku mají střevní potíže alespoň dvě skvělé výhody. Můžete jíst prakticky cokoliv, protože se stejně po všem pos..... a žádné dietní jídlo nepomůže. A když jíte všechno, nebo nejíte raději nic, stejně zaručeně zhubnete.. 

Achjo, už po páté lovím z kapsy balíček papírových kapesníků a rýma se rázem vrátila na svou první pozici.

Jaký je závěr?

Nejhorší nemoc na světe je ta, která vás zrovna trápí.

Tak vám všem přeju, abyste byli zdraví a když vás něco skolí, věřte že bude lépe. A pokud je vám tak zle, že v lepší zítřky nevěříte, vzpomeňte si, jak strašně otravná je rýma.

Spaghetti aglio, olio e peperoncini

Co budete potřebovat:

• špagety - nejlépe Barilla n. 5
• olivový olej
• česnek
• sůl
• pepř
• drcené chili
• parmazán
• petržel - sušená nebo čerstvá

Postup:

Dáme vařit špagety, množství odhadneme podle počtu strávníků. Ale nebuďte jak Katka v mekáči a nezapomeňte na sůl..

Oloupeme česnek a nakrájíme ho na tenké plátky. Já dávám tak 6 - 8 stroužků na půl balení špaget (cca 2 porce).

Na pánvičce si rozpálíme olivový olej a dáme do něj plátky česneku. Teplotu nastavíme tak, aby olej trochu probublával, ale tak, aby česnek nezhnědnul. 

Chvíli před tím, než jsou špagety uvařené naběračkou nalijeme trochu vody z hrnce do horkého oleje. Je možné, že to bude trochu prskat, ale jen chvíli... Olej s vodou ze špaget na pánvičce promíchejte. A nejjednodušší, ale výborná omáčka je hotová.

Špagety zceďte, vraťte zpátky do hrnce a zalijte celým obsahem pánvičky. Přidejte pepř, chili, petržel a promíchejte.. Koření tam nejde tolik, aby byly špagety hezky barevné... Nakonec přidejte nastrouhaný parmazán. 

Špagety hned podávejte a ještě je na talíři posypte parmazánem.

A to je vše přátelé!

Pár typů na rychlou večeři

Vzhledem k tomu, že se na nás poslední dobou valí ze všech stran všechny možné a nemožné recepty a seriály o vaření, rozhodla jsem se, že nebudu pozadu. Rozšířím všechna ta Prostřena, Ano, šéfe, Kluky v akci a toho týpka co vaří v hlavních zprávách na Nově o svých pár typů na rychlou večeři.

Suroviny na všechny recepty doma mít určitě budete. Takže až přijdete pozdě z práce nebo konečně uložíte dítka ke spánku a přepadne vás hlad, vzpomeňte si na mě a uvařte si něco dobrého a zdravého.

Troufám si říct, že tohle jsou nejčastější jídla, která jíme a zatím se nepřejedla. A jedno z nich je moje dokonce to NEJOBLÍBENĚJŠÍ. Dokážete odhadnout jaké? 

Až si je doma připravíte a ochutnáte, napište do komentářům ostatním, které jídlo chutnalo vám. 

Dost kecání a jde se vařit! Recepty najdete vpravo nahoře v tématu "Recepty".

Seznámení se s jógou

Jednoho dne se stalo, že jsem se přihlásila na ukázkovou hodinu jógy v práci. Očekávání žádné, protože jsem zvyklá, že když cvičím, pořádně se u toho zapotím a je to makačka. Představa toho, že budu cvičit na karimatce, bez bot, budu muset správně dýchat a tak, nebylo to, co by mě přesvědčilo, abych se na jógu těšila.

Pak přišel den D. Ráno jsem hodila do kabelky kraťasy a triko a s pošklebkem ve tváři i sportovní podprsenku.  Po pár hodinách v práci jsme ve dvou vyrazily na první seznámení se s tímto sportem nesportem. Musím přiznat, že jsem byla dost nervózní, protože jsem si představovala různé pozice slunce a další věci, které znám z filmů, a myslela jsem si, že se bude očekávat, že různé propletence svých vlastních rukou a nohou budu zvládat. Nicméně ve dvou se to lépe táhne (sama bych tam nešla), tak jsme prostě sešly dolů do odpočinkové místnosti, převlékly jsme se, seznámily se sympatickou lektorkou a pak to začalo…

Prý budeme cvičit 30 - 45 minut. Ach jo, to jsem teda zvědavá. Nejdřív jsme se trochu protáhli. OK, to bylo příjemné, na všechny čtyři – vyhrbit záda jako kočka a pak se prohnout. Protáhnout nohy, ruce, kyčle, super. Po deseti minutách si říkám, že už se vlastně cítím lépe, jsem uvolněná a můžu si jít zpět sednout do svého koutku v kanceláři. Omyl. Teď si jdeme protahovat podbřišek, bederku, kyčle, prostě celý střed těla. Pozice na „bobku“ s roztaženýma nohama, zadkem se skoro dotýkám karimatky, a tak si pro sebe říkám, že jsem vlastně kolegům vděčná, že na první hodinu jógy nešli a v této pozici mě nevidí. 

Vzhledem k mým četným úrazům se začínám bát o svoje kolena a to jsem ještě netušila, že se v této bobkové roznožce budeme pohupovat. Tak to nedám. To je na mě a na má svatá kolena opravdu moc. Nakonec se přesvědčím a zkusím se zhoupnout s vědomím, že už možná nevstanu a po zbytek života se budu jen koulet. Ále, to je příjemné. Zhoupnutí doleva, zhoupnutí doprava, kolena drží. Jéé, bederka se fakt uvolňuje, kolena překvapivě netrpí a možná je to příjemné i pro ně. Dalších pár zhoupnutí a cítím, jak se mi všechno krásně uvolňuje. Zajímavý pocit se uvolňovat a při tom pár minut před tím nevědět, že mám střed těla zablokovaný. Jo, tak tahle pozice se mi líbí. Nakonec vstanu a i kotníky a achilovky cítím jinak. 

Neumím popsat jak, ale je to příjemné. Následují další cviky a protažení, učím se sledovat svůj dech, usměrnit své myšlenky. Nikdy bych neřekla, že pár minut cvičení dokáže ovlivnit můj názor na jógu. Dalším super zážitkem je protažení zápěstí a předloktí. Nejdřív se dozvídáme, že uděláme něco jako klik na pěstech. Haha. Tak pokud jsem zvládla bobkovou roznožku, tak držet váhu svého těla na pěstech fakt nedám. Mé zlámané a dokonce i drátované prsty, zlámaná zápěstí. Nee, to není pro mě. Chvíli se rozmýšlím, zda to zkusit a nakonec se rozhodnu, že tento pěstní souboj podstoupím. Oou, první pocity jsou děsné. Bolí to, je to nepříjemné. Ale tak co, říkám si, aspoň jsem to zkusila. Na chvíli jsme byli v kontaktu s podložkou jiným, asi už stým, způsobem. Pěsti a zápěstí si mohly odpočinout. A pak znovu vnitřní pěstní souboj. A hele, už to není tak strašné. Možná to začíná být i příjemné. Druhé uvolnění a poslední stoj na pěstech. Paráda. Už to zvládám jak profík. A přichází zase stejný pocit, jako jsem měla před chvílí v kotnících. Mám uvolněné ruce, najednou je cítím. Předtím jsem je také cítila, to je jasné. Teď jsou ale lehčí, ohebnější. To je asi to nejlepší popsání mých pocitů, které zvládnu slovy vyjádřit. 

Posledních pár minut jen odpočíváme, soustředíme se na svůj dech, máme zavřené oči, na nic nemyslíme. Funguje to i na mne. 45 minut uplynulo jak voda, loučíme se a odpočatí fyzicky i psychicky se vracíme zpět do pracovního procesu.

Na závěr snad jen pár slov. Bez žádných superlativů, jen prosté konstatování. Je to fajn. Já jsem si to užila i přes počáteční obavy. A to stojí za to! :-)