NORSKO 1. část

ODLET

Martin má zpoždění, balíme stan ke krosně fólií, Péťa ztrácí letenku při odbavení, a přesto jsme u gatu jako první!! Let byl vpoho, trval 2 hodiny a 3 minuty. První menší stresy přišly při čekání na zavazadla. U jednoho pásu čekali lidi ze čtyř letů. Najít své zavazadlo trvalo asi půl hodiny. Vše nám dojelo a mohli jsme vyrazit pro auto. Paráda! Máme oktávkuJ Další super věc – SLUNCE – snad ne poprvé a na posled. Vyrazili jsme směr sever. Po cestě byla žízeň, tak jsme se stavili na benzínce pro vodu… stála 32 korun… Norských korun… kurz 3,33… 1,5 litru vody stála 105 Kč. Za dalších dvacet minut jsme natrefili na obchod… ta samá voda stála 16 korun… Norských korun.

Dojeli jsme k největšímu jezeru Norska. Po mnoha kilometrech se na nás usmálo štěstí. Štěstí v podobě parádního místa ke spánku. To se sice nacházelo na čůrací zastávce norských řidičů, ale naštěstí jsme přes noc moc návštěv neměli. Na břehu bylo parádní molo, které svádělo k tomu se na něm navečeřet. A svedlo nás. Martinova sekaná, chleba 1 + 1 zdarma a výhled na mihotající se Lillehammer. Ještě ten první večer se dostavil ten parádní známý pocit štěstí. Jsme na dovolené. Čeká nás spoustu zážitků, jedeme do neznáma, nevíme, co nás čeká. Jen je jasné, že následujících pár dní si užijeme společně.

DEN 1.

V noci začalo pršet a Norsko nám ukázalo svou odvrácenou tvář. Pršelo celý den. Přes den jsme byli v Lillehammeru na skokanských můstkách a odpoledne jsme se přesunuli do Randsverku a ubytovali jsme se v chatičce s topením. 400 korun… Norských korun… Takže dobrý…

DEN 2.

Ráno jsme se vzbudili a byla pořádná mlha, vykukovalo za ní ale sluníčko. Předpokládali jsme, že bude hezky. A taky že jo. Během chvíle se mlha rozpustila a bylo krásně. Na srazu u benzínky s rafťákama jsme byli akorát a společně jsme vyrazili k řece. Následovalo soukání do neoprenu. Pro všechny zážitek. Máme to obléknout po rubu a postupně ho na sebe soukat nebo do toho lézt jako do kalhot? Sláva, jako do kalhot! Podařilo se, teď ještě „nepromokavou“ bundu, neoprenové boty a vestu. A boty pod kalhoty nebo přes? Pod. A jediný Péťa to měl správně. Vestu pořádně utáhnout. Pořádně znamená tak, abys nevypadl, když tě za ní někdo zvedne do vzduchu za rukávy. Na závěr přišla helma a pádlo a mohli jsme nasednout do raftu, ale zatím jen nasuchu. Následovalo asi hodinové školení o bezpečnosti. Zvolili jsme si demokraticky vůdce raftu – Radku. Podle ní se pádluje a za všechno může ona. Přišel správný čas na nalodění. Snesli jsme raft dolů k řece a nasedli.

Nějakou dobu měl být „olej“. Ve smyslu řeky Sjoa to znamenalo, že jsme byli po pár metrech mokrý a nepromokavá bunda promokla. Vyzkoušeli jsme základní povely jako vzad, vpřed, pravá vzad. To nám šlo. Chvíli jsme si jeli, houpali se na vlnách, přejeli pár malých peřejí a pak to přišlo. První překvápko. Zajeli jsme do laguny a cvičili vyklopení z raftu. Teda spíš nalodění zpět do raftu pro případ, že bychom se po cestě vyklopili. Všichni jsme si sedli na jednu stranu raftu a překlopili se. WOW!!! Ta voda je fakt šíleně ledová. Všechno v těle se sevře a prvních pár nádechů jde ztuha. Po chvíli člověk z toho šoku začne zase vnímat a hledat raft. Důležitý pokyn úvodního školení všichni splnili. Dostat se na příď nebo na záď raftu a chytit se lana. Další povel – pustit se lana. Povedlo se. River-guide raft otočil zpátky, vyškrábal se nahoru do raftu a za vestu vytáhl zpět prvního člověka. Aha, už víme, proč má být tak natěsno utažená. Postupně byli všichni vytaženi a troufnu si říct, že se pak jelo s větším respektem k řece, která v překladu znamená jiskřivá. 

Pak přišlo to pravé pohoupáníčko. Peřeje, válce, vlny, prostě silná tekoucí divoká řeka. Podél řeky vede silnice, pak ale teče do soutěsky a to je teprve ta pravá divočina. Chvíli jsi na vlně, chvíli pod vlnou a často přímo v ní – aspoň první háčci. Pak přišel poslední kus sjezdu a rozhodnutí, zda zkusíme projet jeden válec, kde šance projet ho, je tak 50 na 50. Jednohlasně – JEDEME!!! První část válce jsme projeli bez obtíží. Pak přišel náraz, raft se zvedl, naklonil se a pravá část posádky zahučela po hlavě do vody. Do vody? Cože? To není voda? Spíš hodně nabublaná minerálka. Zvláštní pocit propadnout hlouběji než čekáš. A jak se z těch bublinek dostat nahoru? A kde je vůbec nahoře? Uf, nebe, slunce, raft, břeh, jsme zachráněni. Mírně v šoku se dostáváme na břeh a opět víme, proč jsme museli projít dřívější koupelí. Nasedneme znovu na raft a už jen pár metrů dojedeme do přístavu. Po vytažení raftu na břeh následuje další těžký úkol – a to dostat se z neoprenu.

Nejhorší nemoc na světě

Tak jsem si dneska po cestě z práce domů tradičně přemýšlela. Vzhledem k tomu, že se na mě v posledních dvou měsících lepí samé nemoci, tak jsem si říkala, že už by zase mohlo nastat období ZDRAVÉ. Nicméně mě teď trápí rýma... Co Vám budu povídat.. Je to pěkně nepraktické.. Ucpaná celá hlava, blbě se dýchá, no prostě otrava...

Závěr mé rozpravy sama se sebou byl ten, že rýma je nejhorší nemoc na světě. Pak jsem si ale uvědomila, že to samé jsem si říkala, když jsem měla nedávno značné střevní potíže a 14 dní (!!!) jsem se nemohla na dlouho vzdálit z domova. Desetiminutové vyvenčení psa byl skoro nadlidský výkon.. Křeče v břiše, spoustu vypotřebovaného toaleťáku a spánek v krátkých intervalech, to teda nebylo taky nic moc... 

Rýma je odsunuta na druhé místo.

Ale co teprve zánět močových cest.. To je taky lahůdka, kterou jsem si nemohla nechat ujít a bohužel už několikrát.. Kdo zná, tomu nemusím nic vyprávět. Kdo zánět močových cest nebo močového měchýře nezažil - jen malý nástin této legrační nemoci. Je to zážitek na celý život a stejně jako potápění na korálovém ostrově je to zážitek nepřenositelný. 

Potápění v moři, které vypadá jako přeplněné extravagantní akvárko, je naprosto geniální. A i když si přijdete jako součást toho úplně jiného světa, jste stále jen jeho pozorovatel a nikdy ho nebudete moci vnímat všemi smysly, jen svým zrakem. Ale takový zánět močových cest, ten si opravdu užijete smysly všemi. Ráno si před sebe postavíte konev s hnusným urologickým čajem (chuť i čich) a petku minerálky s tím, že to vše za den musíte vypít. Celý den jen pozorujete, jak se obsah obou nádob pomalu zmenšuje a nutíte se do dalších loků. Je to jasné, aby se vše špatné z těla vyplavilo, musí se hodně pít. Ale když se hodně pije, musí se hodně na záchod a to při zánětu močáku dost bolí. Samozřejmě máte nutkání na záchod, i když je močový měchýř prázdný. Tím se dostávám k dalšímu smyslu. Sluch... Tak si sedíte na záchodě s tím, že se vám strašně chce.. Ale slyšíte - jedna kapka, dvě kapky, tři kapky..  A konec.. Při této skvělé nemoci jednoduše zapojíte i hmat.. Antibiotika se musí brát po pár hodinách a když v noci konečně usnete, musíte zase vstát a vzít si ty zázračné bobulky. Vlastně vstát ani nemusíte, stačí, když na půl otevřete jedno oko a na nočním stolku nahmatáte platíčko s prášky, jeden vymáčknete, otevřete tu zatracenou minerálku a prášek zapijete. Zavřete oko a... musíte na záchod, protože zánět močáku je prostě zánět močáku.

Rýma je odsunuta na třetí místo

Střevní potíže by bylo taky možné popsat na základě smyslů, ale do toho se raději nebudu pouštět.  Ale oproti močáku mají střevní potíže alespoň dvě skvělé výhody. Můžete jíst prakticky cokoliv, protože se stejně po všem pos..... a žádné dietní jídlo nepomůže. A když jíte všechno, nebo nejíte raději nic, stejně zaručeně zhubnete.. 

Achjo, už po páté lovím z kapsy balíček papírových kapesníků a rýma se rázem vrátila na svou první pozici.

Jaký je závěr?

Nejhorší nemoc na světe je ta, která vás zrovna trápí.

Tak vám všem přeju, abyste byli zdraví a když vás něco skolí, věřte že bude lépe. A pokud je vám tak zle, že v lepší zítřky nevěříte, vzpomeňte si, jak strašně otravná je rýma.